Můj 4-letý syn nechce mluvit česky
DOTAZ OD MAMINKY: „Dobry den. Mame 4leteho syna, ktery nechce mluvit cesky. Muj manzel je anglican. Snazim se na syna mluvit cesky, ale nemuzu rict, ze bych na nej mluvila jen cesky. Kdyz chci aby mi neco rekl cesky rozplace se (opravdu smutne a zoufale) ze to je moc tezke a nechce to rict. Jaky mam zvolit pristup, abych mu ten jazyk nezosklivila? Predem dekuji za Vasi radu! Krasny den“
------
Nejdůležitějším úkolem člověka na světě je rozpoznání a zažívání sama sebe. Sebe jako stav, který je cítit hluboko uvnitř každého z nás, a který si všichni pamatujeme, když se na něj rozpomeneme. Je to zdroj úplného uspokojení se sebou, ze kterého vychází veškerá výživa pro náš šťastný život. Děti do věku 6 let jsou ještě v dobrém spojení s tímto vědomím sebe. Neusilují a radují se. Zkoušejí všechny možnosti jak používat svoje tělo a tvořit s ním. Jelikož jsou ještě malé a neobratné, sklouzává pohled dospělého k představě, že by je měl formovat. Není tomu tak. Dospělý pouze vytváří maximálně vhodné podmínky pro to, aby se vnitřní moudrost dítěte (neboli stav hlubokého uspokojení sám se sebou), se kterou se narodilo, mohla realizovat v jeho těle. Tzn. utváří pro něj materiální podmínky bohaté na podněty a kultivaci, hojnou sociální interakci, pečuje o jeho tělo a vyživuje ho. Vše ostatní pro svůj vývoj si dítě zařídí samo. Nejedná se o to neohrabané dítě, které si neví rady se svými pohyby, slovy či emocemi, které to zařídí. Jedná se o vnitřní moudrost dítěte, která řídí jeho dny. Ta, která je dítěti vrozená, a která není vnějším okem vidět.
Tento úvod píši jako poděkování za Vaší otázku a podporu v uvolnění se do představy, že je stále ještě úplně v pořádku, když Váš chlapeček nechce mluvit česky.
Místa, kde se dítě "zasekává", jsou vetšinou místa, kde je něčeho moc najednou či moc rychle.
My dospělí máme zvládnuté a zmechanizované všechny pohyby naší mysli. Můžeme dokonce mluvit, aniž bychom naše slova cítili. Děti to takové nemají. Děti cítí svá slova každou buňkou svého těla a svojí mysl si teprve utvářejí.
Jelikož dítě žije tímto celistvým vnímáním, je zde vytvořen obranný mechanizmus, aby se „nepřepálilo“. Tímto mechanizmem je mimo jiné i „Ne“. První NE vypadá u dětí tak, že usnou. Když povyrostou své NE ukazují tělem a odvrácením pozornosti. Poté co se naučí mluvit, začínají ho rodičům říkat. Pokud je dítě vychováváno s respektem a citem, nemá potřebu říkat NE jako výraz vzdoru. Pro odpor a vzdor využívá umě svojí širokou škálu emocí. Toto NE je jednoduchým vyjádřením, které říká: „Ještě nepřišel můj čas.“ V momentech NE je vhodné naslouchat vnitřní potřebě dítěte a dát mu čas a prostor. Oprostit se od konceptu mysli, který dospělému říká: „Ale ano, měl bys a měl bys nyní.“
Je tedy zcela v pořádku, když na svého chlapečka budete dále mluvit česky či ho vodit do českého prostředí mezi české kamarády, avšak je pouze v jeho rukách, kdy svojí dovednost představí světu a česky promluví.
Z pedagogického pohledu bych ráda doplnila, že za absorbci jazyka je zodpovědná jiná část mozku než za vyjádření se. Mozku dítěte trvá nějaký čas, než „procedí“ vstřebaný jazyk do hlásek a zvuku a ten pak dítě vysloví. Tento čas se pohybuje v rozmezí půl roku až jednoho roku.
Věk 4 let je také věkem, kdy jsou děti nadšené, že se „konečně“ orientují ve svých myšlenkách, a že je následně dokáží vyslovit a sdílet s ostatními. Sledují, co se s jejich slovy děje v jejich okolí a jaká zpětná vazba se jim vrací zpět. Jsou oblaženi svým tvůrčím vyjádřením a pomaličku směřují k touze projevit své myšlenky i písmem. Proto je dobré podporovat tuto touhu vyjádření se v jazyce, které si dítě volí jako prioritní.
Období mezi 4-5 rokem je také velmi citlivé na pocit selhání. Děti neradi vidí sami sebe dělat chyby. Již mají velmi dobře rozvinutou schopnost odhadnout, jestli něco zvládnou či ne. Čím větší inteligence tím větší rozvaha před akcí. Je proto možné, že i tato skutečnost zastavuje jazykový projev v českém jazyce Vašeho chlapečka.
Mám pocit, že vše, co je výše napsané sama také cítíte, neboť píšete: "Jaky mam zvolit pristup, abych mu ten jazyk nezosklivila?".
Přála bych si, aby tento článek byl pro Vás podporou k důvěrě ve své vlastní cítění teď i do budoucna.
Krásný den. :)
Klára Markuciová