Jak se pozná, že je pro dítě nebezpečné zůstávat ve školce?
ODTAZ OD BABIČKY ZUZANY:
Ahoj Klárko, sleduji se zájmem tvou komunikaci s maminkami. Já jsem už tři roky babička, takže mě to taky zajímá. Chci se tě zeptat, podle čeho se pozná, že už je nebezpečné pro dítě zůstávat ve školce? U toho zamlklého chlape kterému to trvalo v té sportovní školce cca čtyři měsíce, mě přišlo už dost dlouhé? Je vůbec možné zjistit u dítěte, které toho ze sebe moc nepustí, nebo to nedokáže sdělit, co mu vlastně vadí? Díky
Ahoj Zuzko. Děkuji za krásný dotaz. Jsem moc ráda, že máme nyní v diskuzi i babičku. :)
Zkušenost ukazuje, že jediný člověk na světě, který může přesně poznat, co je pro dítě nebezpečné, je jeho vlastní maminka. Mateřský cit je obrovsky silný nástroj, který má každá žena v ruce. Avšak ne každá maminka si ho dovoluje používat v celém spektru jeho možností. Častokrát je nucena ho potlačit, aby vyhověla požadavkům okolí či společnosti. Tím se však jeho síla oslabuje.
Každé dítě se rodí na tento svět se všemi předpoklady pro to v něm obstát a „zvítězit.“ Stejnou kapacitu měl k dispozici i dvouletý chlapeček, který nastupoval do školky. Jsme přírodou podporováni k vývoji a tak máme v mozku a nervové soustavě předem zakódováno, že budeme potřebovat překonávat situace, do kterých budeme postaveni.
Náš chlapeček přihází s milující maminkou do školky a je vystaven změně. Nejdříve neví, co si o tom má myslet a cítit, tak se vrhá do náruče nových zkušeností. Za pár dnů zjistí, že má ve svém těle nové pocity a tlaky, které se mu nelíbí. Jeho správná a zdravá reakce je tedy – komunikace – pláč, křik, vzdor a stejně tak mlčení a apatie. V tomto věku jsou to nástroje, které má dispozici. Pláče či je apatický v domnění, že bude slyšen a že najde průvodce, který mu pomůže situaci porozumět a naučit se v ní stát. Tuto úlohu sehrávají rodiče a v návaznosti na ně školka.
Vhodnou reakcí dospělého je pláč a vzdor dítěte vyslyšet, ale nezačít se bát! Není třeba ustupovat ze situace a zachraňovat dítě před novými životními okolnostmi, pokud maminka zvolila místo, kterému důvěřuje a je si jistá, že v něm bude o její dítě dobře postaráno. Současně s tím, je zcela v pořádku, pokud dítě volí své způsoby, jakými se snaží novou okolnost zvládnout. Jsou děti, které se stanou dočasně agresivní, plačtivé, mlčenlivé či přehnaně aktivní. Toto všechno jsou zdravé a správné reakce, kterými není třeba se znepokojovat.
Dítě plně důvěřuje rodiči a ví, že ho přivede pouze tam, kde to pro něj není životu nebezpečné. Pokud jsou tedy rodič a dítě dobře citově propojeni, neprožívá dítě ve spojitosti s jakoukoliv novou situací traumatickou zkušenost. Jeho nervová soustava tuto okolnost vyhodnocuje pouze jako něco, co potřebuje zpracovat a využít pro svůj nejlepší prospěch.
Klára Markuciová